Moje dítě mluví jenom doma, jinde jakoby bylo němé.

Děti jsou v přítomnosti cizích lidí často stydlivé, schovávají se mamince za sukně a neodpovídají na otázky. Je běžné, že jsou některé děti první dny ve školce nebo škole zakřiknuté. Co když ale „dětská nemluvnost“ přetrvává moc dlouho nebo se opakovaně váže k určitým osobám či situacím? S „dětskou nemluvností“ se setkáváme nejčastěji v předškolním věku. Může se však objevit i v souvislosti s nástupem dítěte na základní školu, nebo do tohoto období může z předškolního věku přetrvávat. Některé děti mohou postupně začít volit náhradní způsoby komunikace, jako je užití neverbálních forem komunikace (gesta), nebo psaní. Mlčení v určitých situacích může být odezvou na mimořádně silný negativní zážitek, reakcí na prožité psychické trauma či na zátěžovou stresovou situaci (např. již zmíněný nástup do mateřské školy, základní školy, nebo do zájmového kroužku). Příčinou také mohou být dlouhodobé konflikty mezi rodiči, nesprávnéhý výchovný styl či přetěžování dítěte, kdy jsou na něj kladeny přílišné nároky. Vznik této poruchy komunikace však rozhodně není závislý na inteligenci dítěte, často postihuje nadané děti. Obtíže se ještě prohlubují, reaguje-li okolí na mlčení dítěte nevhodným způsobem – za mlčení dítě trestá nebo ho naopak uplácí, aby promluvilo. Úkolem logopeda je v první řadě vybudování vztahu s dítětem a získání jeho důvěry. Nenásilnou formou podporujeme nejdříve neverbální, poté i verbální komunikaci formou – vždy formou hry. Dáváme dítěti příležitost radovat se ze vzájemné komunikace. Učíme dítě zvládat zátěžové situace (nejistota, selhání) a podporujeme jeho sebevědomí. Důležité je aktivní zapojení rodičů do průběhu terapie.